Tak vás teda vítam na svojej stránočke. S podobným tvorením stránok nemám žiadne skúsenosti. Stránka sa bude časom meniť...ale bude zameraná hlavne na fotografiu a všetko s ňou spojené. Ďakujem každému za nahliadnutie.
Rozhovor omne...so mnou v GG: http://www.gapegallery.com/o-nas/
Fotografie podle mě je forma relaxace, možnost vidět tento svět jinak. Zachycení okamžiků, všedností i nevšedností běžných dnů. Nebo ještě lepší… věcí a momentů, které se mnohým lidem zdají být všední či banální. Ale v konečném důsledku si lidé už ani nepřipouštějí, jakou jsou obklopeni krásou.
Jako fotograf jsem se formoval pomalu. Nic u mne nebylo hned.
Nepřeskočil jsem žádný vývoj, ani jsem se z ničeho nic neobjevil. Fotím
všechno, portréty, momenty ulice, přírodu, zátiší. Snad jen makro jsem
si nevyzkoušel. V každém obrázku se ale snažím zachytit (ne vnutit) moje
vidění, můj pohled. A minimalizuji z fotky všechno nepodstatné. Život
jako takový a svět okolo nás je už tak dost složitý a komplikovaný.
Nemám žádnou uměleckou školu. Zdání klame. Jsem technik. Přesně to
zní: mechanik elektrotechnických zařízení. Momentálně už šestým rokem
pracuji v Anglii pro British Telecom.
Říká se, že dobrá fotka
nepotřebuje komentář. Ano, je to pravda. Někdy své fotky na internetu
„okecám“ i nesouvislým způsobem. Popřípadě připojím link na hudbu,
která podbarví náladu v které se právě nacházím.
Ve focení experimentuji s dlouhou expozicí, to je pro mě zajímavé. To, že fotka dokáže zastavit čas. Třeba sportovec právě probíhající cílovou páskou, nebo vystřelená kulka prostupující jablkem. S dlouhým časem a fotkou tak zachycenou je to jinak. Když je dobře vyfocená, tak při pohledu na ni musíte mít pocit, že čas plyne, že je v dané chvíli nepodstatný. Doslova, že jste součástí fotografie.
Fotografie podle mě je forma relaxace, možnost vidět tento svět jinak. Zachycení okamžiků, všedností i nevšedností běžných dnů. Nebo ještě lepší… věcí a momentů, které se mnohým lidem zdají být všední či banální. Ale v konečném důsledku si lidé už ani nepřipouštějí, jakou jsou obklopeni krásou.
Hodně cestuji. Nedá se však říct že rád, ale jsem přinucený okolnostmi.
Z nevýhody člověk vytahuje i klady. Okno vlaku je pro mě dokonalé
políčko filmu. Míjíte lidi, jejich starosti a radosti, krajinu,
nástupiště. Z jedné cesty by člověk dokázal nafotit doslova ságu. Když
se budu na to cítit dost pevný
v kolenou a vědět: TEĎ JE TEN SPRÁVNY ČAS... LET’S DO IT!
Zatím, teda většinou, jsem jen ten pozorovatel.
CO MÁM RÁD:
Návraty, objetí mojí ženy, pomalá
rána, lidi, inteligentní humor, rodiče, rybízové víno a tvarohový koláč
mojí tety, večer s pohodovým rozhovorem, tučňáčkování (nevysvětluji,
není to však nic zvrácené, ani dekadentní), pořádek, vaření, jaro,
podzim, sníh, Vánoce, moře (a to může být i prosinec)
CO NEMÁM RÁD:
Odchody, hulvátství, čekání ve frontách, lidskou malost
a hloupost, ignorantství za volantem,
nedochvilnost, Vánoční výzdobu začátkem listopadu
O SVĚTLE:
Kniha Genesis, kapitola1: 3 Tu pověděl Bůh: "Budiž
světlo!" a bylo světlo...
Světlo na ulici vydlážděné „kočičími
hlavami“ po dešti...
Velká, stará okna...
MĚSTO/MÍSTO
které mám rád:
Praha, Ostrava, Kosorín, Horsham,
Dungeness
--rozhovor--
GG: Poprvé když jsem viděl Vaše snímky, zaujala mě jejich kompozice. Mám příjemný pocit, že jsem součástí fotografie. Jak vznikne takový snímek? Máte předem jasnou vizi, jak by měl snímek vypadat?
JB: Je to až kompliment, co jste
napsal. Že při pohledu na mou fotku se cítíte její součástí. Toho se
skutečně snažím dosáhnout. Většinou fotím pevnými objektivy. Proto
nejsem nějaký náhodný a častý střelec. Stává se, že se z focení vrátím
jen s několika obrázky.
Někdy si fotku připravím už doma, nakreslím
si ji a potom už jen hledám vhodné místo a objekt.
GG: Kdo nebo co Vás přivedlo k focení?
JB: Možná jsem tak trochu odpověděl v předešlém monologu na začátku rozhovoru. Ale co přesně mě přivedlo k focení? Nejdříve to byl jen záznam rodinných událostí, až podstatně později pokusy vložit do fotky i něco víc. Těžko se to vysvětluje, ale buď "to" fotka má, nebo ne.
GG: Vaše snímky jsou
plné pocitů, kde čerpáte inspiraci a nápady?
Pocity ve fotkách jsou dost často
moje nálady. Smutno-veselé. Jako je život sám. Nedá se to přesně
specifikovat, že dnes nafotím takovou a takovou fotku. Dejme tomu, že je
to podle toho, jak se vyspím :)
GG: Všiml jsem si, že
dáváte přednost čtvercovému formátu fotografie. Povíte nám proč?
JB: Preferování čtvercového formátu
přišlo ke mně postupně. Já se v něm lépe orientuji. Neztrácím se v něm.
A komponuje se mi v něm lépe. Zdá se mi čistější i z hlediska
uměleckého. Konec konců, v podstatě je to jen základní fotka. Vlastnil
jsem fotoaparát Corina 6x6, a zřejmě mi to od mých dvanácti let z něho
zůstalo v hlavě… a už i v srdci.
GG: Co je z vašeho
pohledu pro výsledný dojem z obrazu nejdůležitější?
JB: Space and simplicity. Prostor a
jednoduchost. Prostor a světlo dávají fotce nejdůležitější ingredience.
Potom stačí z fotky jen ořezávat a zjednodušovat vše, co tam nepatří.
GG: Je někdo nebo něco co
výrazně ovlivňuje vaši tvorbu?
JB: Je obrovské kvantum fotografů
při kterých jen šoupu nohami a jsem ticho. Jednoduše se jen jejich
fotkami kochám. A je jedno, zda je to dokumentární fotografie, nebo
fotografie vonící uměním. Určitě je nevyjmenuji všechny. Například
Bresson, Ervitt, Salgado, Sudek, Saudek, Hoflehner, Lamata, Watson a v
neposlední řade Martin Stranka. Jak říkám, jen se kochám.
GG: Věnujete se ještě
nějakému jinému koníčku?
JB: Moje další hobby je malování. I když v poslední době nemám na to čas. Přeci jen fotografování je o kus rychlejší. Určitě se však k němu vrátím...možná na důchod...jestli nějaký vůbec bude :)
A dříve jsem psal básně. Zde však má abstinence trvá už podstatně déle, až se bojím, že múza na mě už hodila ručník.
A jestli se dá povědět, že pozorovaní života, například na ulici je hobby, tak ano! To je můj další koníček. Veřejný voayerizmus :)
GG: Jste romantická duše? Z vašich snímků bych odhadoval, že ano.
JB: A zda jsem romantická duše?
Myslím si, že ano. Určitě však věčný optimista. Vždy hledám ten
pozitivní aspekt bytí. Trápení okolo nás je skutečně moc. A tak jsem se
nějak obrnil.
GG: Jaký je váš oblíbený kus oblečení a proč?
JB: Zajímavá otázka. No mám rád
pohodlné boty. Pokud mám nohy v teple, tak jsem v pohodě. Při výletech k
chladnému moři je to obzvlášť důležité. No a rád nosím čepice. Mám jich
asi 10.
Další věc. Jsem tvor založený na vůních. Když se hovoří o
zvláštní chemii mezi lidmi, u mě to platí. Takže si asi na sebe každý
den oblékám člověčinu. No a nejvíce mi voní moje manželka :)
GG: Kdy jste naposled
uronil slzu?
JB: Velmi jsem plakal na pohřbu mého výborného přítele. Stejně starého jako já. Potom jsem měl dlouhé roky pauzu. No ale poslední slzy si pamatuji úplně přesně. Bylo to 26.9.2009 na naší svatbě.
To jsou však úplně jiné slzy. A spouštěcí mechanizmus těchto slz byla gratulace mého otce.
GG: Pokud byste mohli vlastní jakékoli umělecké dílo na světě, co by to bylo?
JB: Uff! Jste mi teď položil
otázku. To aby si člověk přenesl domů Michelangelovu Sixtinskou kapli,
nebo Pietu...júj. Je tolik krásy okolo nás, na světě jako takovém. Ale
když se zamyslím, asi by sem si doma dokázal představit na prázdné stěně
secesní Polibek od Gustava Klimta. Je v něm všechno. Oddanost a vášeň,
cit.
GG: Máte před sebou
ještě nějakou výzvu, nebo necháváte událostem volný průběh?
JB: Cíl zatím stanovený nemám.
Přesně jako jste se ptal. Co přijde, to bude. Netlačím na pilu :)
GG: díky za velmi příjemný rozhovor
Viac fotiek tu: htpp://yaribeno.dphoto.com
Welcome to my first web page. The plan is that it will evolve through time with regular updates....but it will always focus on my humble attempts at photography.
More information about me will come soon, but this is enough for now....thank you for looking.
htpp://yaribeno.dphoto.com
Fotoalbum
